Od Rýna po Nisu

Terénní zpráva od Svena Erika Backhausena

"Kousek papíru, který se chce naplnit" - lépe bych svůj čas v ENO popsat nedokázal. Hned ale zjistíte, o co jde.  

Všechno to začalo stěhováním z Kolína nad Rýnem do Görlitz v říjnu loňského roku. „Goerlitz? Junge, kde to je?“ – Ano, často jsem si tuto otázku musel klást. Některým jsem musel skoro zdůvodňovat, že to bylo moje dobrovolné rozhodnutí a že se těším, až se do tohoto kraje přestěhuji. A nejen před lidmi doma – dokonce i v Görlitz se zdálo, že mnozí byli mým krokem téměř ohromeni. „Co tady chceš? Tady se nic neděje!“ zeptal se mě téměř rozhořčeně realitní makléř při prohlídce bytu. Ne, nesouhlasil jsem tehdy a nesouhlasím ani teď. Děje se tu toho hodně, i když to mnozí na první pohled nevidí. A ano, i tak jsem ten byt dostal... Reakce jsou pro mě příkladem par excellence, že stěny v hlavě máme ještě moc vysoko, že nejsme dost blízko a jen na sebe ještě pořádně nevidíme. Jsem příliš šťastný, že mohu působit jako prostředník! Samozřejmě zde žije jiná mentalita a jen se zdá, že vám trvá trochu déle, než vás poznáte. Báječný lektor mi s velkým mrknutím řekl: „Odteď jsou jen lebky z lužické žuly!“ Ještě jsem to neviděl, ale pokud existuje, těším se! Druhou stranou mince je, že jsem si zde mohl vyzkoušet, co může znamenat setkání a vnímání v úrovni očí v univerzitním a profesním kontextu. Tady se nemusím dokazovat. Pokud se chci zapojit a mít nápady, jsem vítán. To jsem v této podobě nevěděl. A to na mě stále velmi imponuje. Ale teď ke skutečnému příběhu:

"Řízení společenských změn" - to je název důvodu, proč jsem tady. Co to přesně znamená, je věcí výkladu. Naše společnost se neustále mění a upřímně řečeno, toto lze utvářet jen v omezené míře. Ale tady v Lužici má tento termín jinou podobu. Region zde čelí zásadní změně, která je prožívána „naživo“ a je hmatatelná. Region, který chce být na mnoha místech vhodný pro vnoučata a je připraven na udržitelnou společnost. Na druhé straně je tu také region, který si stojí v cestě tím, že je posedlý lpěním na své minulosti a myšlenkou, že zítřejší řešení leží ve včerejšku. Mnoho důležitých hlasů se nebere vážně. Naše společnost a způsob, jakým jednáme, se musí změnit. To je zásadní. Jak ale utváříme udržitelnou budoucnost? To je přesně to, co se snažíme naučit v tomto magisterském programu na HSZG v Görlitz. A abychom mohli rychle ochutnat praxi (a také překlenout nějaký čas), jsme my studenti okamžitě vrženi na dně. Během stáže bychom měli mít možnost zažít změnu v regionu. Hned mi bylo jasné, že chci tuto strukturální změnu v Lužici, o které všichni mluví, zažít a skutečně pochopit. Jak se organizuje region, který čelí masivní sociálně-politické restrukturalizaci? Jaké nové formy společnosti zde vznikají? Může být již region prohlášen za „evropský modelový region“, i když se za něj mnoho místních lidí nepovažuje?! Otázky, odpovědi a výzvy se zdají nekonečné. Přiblížit se přesně k těmto otázkám byl můj čas v ENO. Po inspirativním a vděčném rozhovoru s panem Mimusem mi byla jasná jiná naléhavost a otevřenost. Totiž, že jsou zde potřeba nové nápady a způsoby myšlení a že je třeba odvahy pustit se do těchto myšlenek a bourat staré zdi. Přesto některé pochybnosti zůstávají: Smím sem jako outsider vůbec přispívat svými nápady, i když vlastně vůbec „nepatřím“? V jakém bodě někam patříte a jak to mám vědět lépe než lidé zde? Jedno je jisté: kraj pro mě rozhodně není prázdný list papíru, ale na tomto papíru zbývá ještě pár řádků vyplnit. A považuji za dar, že mohu naplnit jeho části! Děkuji Gorlitz!